De Tomaso
Za zrodem velmi zajímavé malosériové automobilky stojí argentinský motoristický nadšenec Alejandro de Tomaso. V roce 1955 se přistěhoval do Itálie s pevným rozhodnutím stát se automobilovým závodníkem. Dosud byl přitom vybaven pouze skromnými novinářskými zkušenostmi. Díky svému zápalu se však prosadil. Startoval na vozech Maserati a OSCA a v roce 1958 zvítězil v jezdeckém indexu výkonnosti na Le Mans. Dalších úspěchů dosáhl ve dvanáctihodinovce v Sebringu a při závodech 1 000 km na domácí trati v Buenos Aires.
Roku 1959 založil společnost De Tomaso, která vyráběla závodní speciály, osazené většinou motory OSCA. Na těchto strojích osvědčil Alejandro svůj vytříbený technický talent. Stavěl hlavně vozy pro nižší objemové třídy. Prvním jeho vozem byl stroj třídy F2 s objemem 1,5 l, výkonem 135 koní a rámem vycházejícím z britského Cooperu. De Tomaso ale mířil výš. V roce 1962 se pustil do stavby monopostu pro Formuli 1, vybaveného motorem Alfa Romeo s objemem 1,5 l, ale tento vůz nakonec ani neukončil jízdní zkoušky. Pro chod Argentincovy továrny byl zásadní model Vallelunga, spočívající na páteřovém rámu, v němž měl motor s převodovkou svoji nosnou úlohu. O pohon se staral čtyřválec Corsair z dílen Fordu, kalibrovaný na výkony od 105 do 135 koní. Do šedesátých let se datují také Alejandrovy pokusy s elektromobilem Rowen, jenž údajně dosahoval rychlosti 70 km/h a dojezdu 300 km.
Nehynoucí slávu však De Tomasovi zajistil model Pantera. Měl zažehnat vzpomínky na neúspěch modelu Mangusta, jenž vykazoval výrazné technické nedostatky. Vůz De Tomaso Pantera byl představen v roce 1970, tedy ve stejném roce, co De Tomasův monopost F1 konstrukce Dallary s osmiválcem Cosworth, s nímž v Mistrovství úspěšně startoval zvláště Pier Courage. Pantera náležela do kategorie GT, měla před zadní nápravou velkoobjemový americký osmiválec a jízdními vlastnostmi a výkony konkurovala vozům Ferrari či Maserati, které však stály dvakrát tolik. Panteru navrhnul Američan Tommy Tjaarda, jenž v té době nastoupil v karosárně Ghia na místo Giugiara. O dva roky později pozřel hegemon Alejandro tradiční italské karosárny Ghia a Vignale, v jejichž dílnách většina Panter vznikala. Ještě v tomtéž roce však bylo celé Alejandrovo impérium převzato Fordem, který roku 1974 výrobu Pantery zastavil. Nebyl by to však tvrdohlavý Argentinec, kdyby se vzdal. De Tomaso odkoupil zpět práva na svůj vůz a obnovil jeho výrobu, která nakonec přetrvala až hluboko do devadesátých let. Tento mimořádně zdařilý vůz, který za přijatelné náklady poskytoval mimořádné zážitky za volantem, však velmi utrpěl ropnou krizí v první polovině sedmdesátých let, která zabránila jeho většímu rozšíření zvláště na americkém kontinentě.